Už je temu hafo roků, co Frantz Walluch přišel se svojů ženů Pavlínků z Vídně do Pulgár, jako traktorista slůžit k Dietrichsteinom. Bývali v domku nad sklepem, u tehdá ještě mladé lípy. Neměli tušení, že jejich potomci jednů budů dělat víno.
Můj děda, už Valluch, zase dal našemu vinařství méno. V Pulgárech je kus země, kerému sa říkalo ,,FuchsGrunty“- Liškův Grunt, nebo Liščí pole. Dědovi to ale něják nešlo přes pysky a komolil to na Fuzgrunty. Tož se mu tak začalo říkat, Fuzgrunt.
A to už sme u tatíka, Aleša Vallucha, původně zootechnika, který sa naučil dělal to víno, které Vám u nás tak chutná. Po rokách co dělal u jiných sklepmistra (povíšen byl jedného rána na poradě, slovy: ,,Budeš dělat víno Alešu!“), se rozhodl dělat sám na sebja. A dál už je to jednoduché. Dobré víno, pěkné místo k temu, hodně dřiny a hlavně srdéčko. Bez teho to nejde.
Tož, tak to bylo……jak to bude dál záleží na tém, co nás u pohárka napadne.
